Cesta je cíl

ŠOK

10. dubna 2015 v 18:25 | Kajule74 |  O životě
Když jsem z jara roku 2014 chtěla shodit pár kil samozřejmě , že jsem na sobě makala. Začala jsem usilovně cvičit. Denně jsem tomu dávala mnoho. Jenže objem místo, aby šel dolů rostl. Stojím takhle před zrcadlem a koukám na své nemizící břicho a zoufale si říkám jsi stará potřebuješ přidat kamarádko. Moje dcerka nevím teď která z mých dvou dcer to byla mi povídá : Maminko ty tak cvičíš a místo, aby ti bříško mizelo nějak roste"... Moc jsem tomu nevěnovala pozornost nebo spíše by mě ani ve snu nenapadlo nic z toho, co mělo následovat. Má odpověď byla: no jo stárnu, chce to zabrat více. A tak jak jsem si řekla přidala jsem si další půlhodinku navíc, takže už jsem necvičila 45 minut ale o 30 minut dýl. Čekela jsem úspěch, ale ten v podobě mizejícího břicha opravdu nenastal. V te době mi nějak došlo, že jsem delší dobu neměla menstruaci, ale říkám si cvičím 40-tka na krku to budou hormonální změny... Taky nervy. Měli jsme tchána v nemocnici vážně nemocného a strach o něj jsme měli všichni. Nedalo mi to a tak jsem si zašla koupit těhotenský test. Doma jsem oznámila, že jdu zjistit svůj stav na wc. Manžel i naše dvě dcery čekaly netrpělivě za dveřmi co uslyší. Když jsem udělala to co se s těhotenským testem dělá :-) vyčkala jsem ani ne vteřinu a už mi bylo jasné. Dostala jsem šok. Vylezla jsem z one místnosti a beze slova jsem dávala test do rukou manžela. Jen jsem mu připomněla, že dvě čárky znamená ano. Koukal a jen řek:l no to je síla. A holčičky, které byly dosud nepolíbené těmito záležitostmi netušily která bije. Ale hned jsme to vše vysvětlili. Poprvadě byli jsme v šoku. Ale chtěli jsme miminko. Tedy více já než manžel .Vnitřně jsem prožívala zmatek. Strach z toho že mi bude 40 když se narodí , že nevím jak to zvládnu a pak touha obrovská touha mít to malé stvoření a darovat mu život.
Ten den byla sobota , v neděli jsme jeli za tchánem do nemocnice a i když ležel připojen na kdejaké přístroje a byl v umělém spánku byla jsem rozhodnuta, že mu sdělím tuto novinu a třeba zabojuje o svůj život a stav se zlepší a bude s námi dále. Když jsem tchána viděla ležícího a jak za něj dýchá přístroj bylo mi těžko u srdce. Bylo mi tak do pláče když jsem cítila tu bezmoc pomoci mu. Když odjížděl věděli jsme, že bude operace těžká, ale asi nikdo z nás nečekal, že by průběh po operaci byl takový špoatný. Dědovi jsem řekla do ucha , ale nahlas tu novinu se slovy : dědo bpjuj čekáme s Pavlem miminko určitě to bude syn a ty se konečně dočkáš svého jmenovce. Protože mu dám jméno Pavel po tobě. V ten okamžik jsem netušila zda mé těhotenství je v pořádku nehledě na to, že na úplném začátku nejde poznat pohlaví, ale uvnitř v sobě jsem věděla že to bude syn.
V pondělí jsem telefonovala ke své lékařce a sdělila jsem, že mám pozitivní test. Hned druhý den tzn. v úterý jsem už v 6 hodin byla jako první pacient v čekárně a s velkou netrpělivosti vyčkávala ortel paní doktorky. ........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama